Latinské recepty, farmakologie. Pravidla, příklady s překladem

Aby byl recept co nejsrozumitelnější nejen lékaři, ale i specialistovi v oblasti farmakologie, zdravotnický systém zavedl speciální symboly v latině, které umožňují lépe a rychleji porozumět průběhu léčby. Taková účetní pravidla umožňují najít společný jazyk mezi lékařem a lékárníkem.

Pravidla pro vyplňování předpisů

Samotné slovo „recept“ pochází z latinského slova recipio, recept nebo receptum, které se překládá jako „vzít“. Takovým dokumentem je písemné jmenování lékaře lékárníkovi, které je sepsáno na základě státem stanoveného formuláře.

Je důležité pochopit, že samotný předpis by měl být napsán na základě základních pravidel pro sestavování, výhradně na standardních formulářích. Veškeré úkoly jsou zadávány jasně a čitelně a neměly by k nim být žádné opravy ani poznámky. Recept je vládní dokument, za který nese plnou právní odpovědnost ošetřující lékař.

Pokud byl směr předpisu zapsán nesprávně, je zrušen speciálním lékárenským razítkem. „Neplatné“, načež se zaregistruje v přiřazeném deníku o nesprávných nebo chybných předepsané předpisy. Tyto informace jsou vloženy do nemocnice i zdravotnických úřadů, poté může být uložena pokuta nebo jiná zákonná pokuta.

Recept by měl obsahovat následující slova v latině, což umožní specialistovi v oboru farmakologie přesněji porozumět písemné formě a jakýmkoli dalším rysům terapeutického kurzu:

• Inscriptio. Jedná se o titul sepsaný výhradně ve státním jazyce. Zde najdete podrobné informace o zdravotnickém zařízení včetně jeho telefonního čísla, adresy a státního razítka. Poté se zadá datum přípravy receptu (daturn). CELÉ JMÉNO. pacienta (nomen aegroti), jeho věk (aetas aegroti) a také jméno pacienta. ošetřující lékař (nomen medici).
• Praescriptio nebo recept. Je to oficiální písmo, které je psáno latinsky. Skládá se z odvolání ošetřujícího lékaře k lékárníkovi (invocatio) a seznamu předepsaných léků s uvedením dávkování, času a frekvence (označení materiatum).
• Předplatné. Je to podpis, který je vydáván výhradně v latině. V zásadě obsahuje podrobné pokyny o tom, jaká léková forma by lék měl být.
• Signatūra. Z latiny je přeloženo jako „označení“, přičemž se vždy provádí ve státním jazyce. Tento řádek obsahuje základní informace o tom, jak lék užívat.

Na základě aktualizovaných dat, která byla zavedena v roce 2019. podle ministerstva zdravotnictví by měl každý lékař znát následující ukazatele, což mu pomůže nejsprávněji sestavit recept:

• Léčivá látka. Hlavní chemická sloučenina, která zabírá většinu báze. Musí mít orientační spolehlivost a také projít řadou nezbytných studií.
• Léčivý přípravek. Jedná se o surovinu, která byla chemicky ošetřena. Hlavním zdrojem těchto surovin může být jak minerální, tak rostlinný a syntetický, živočišného původu.
• Dávková forma. Je to formulovaná léčivá látka, která má nejúčinnější terapeutický účinek na konkrétního pacienta.
• Lék. Obecný termín pro výše uvedené metriky.

V současné době je regulace předpisů na území Ruské federace založena na aktualizovaném nařízení ministerstva zdravotnictví z 14. 1. 2019, kde se uvádí o účinném schválení postupu při vydávání receptů, jakož i správné přípravě formulářů, skladování a obecných účetnictví.

Pravidla pro návrh latinské části receptu

Latinské recepty (jejichž farmakologie je zohledněna s maximální péčí) začínají slovem Recept a končí Signou. Poté je uveden hlavní způsob užívání drogy, na jehož samém začátku je dvojtečka - v ruštině. Udává také dávkování, frekvenci používání, stejně jako čas a trvání terapeutického kurzu.

Obzvláště důležité je, aby recept neobsahoval žádné gramatické nebo pravopisné chyby. V opačném případě se stává neplatným, podle kterého je uvolňování jakýchkoli zdravotnických produktů zakázáno.

Recepty v latině (farmakologii lze aplikovat na různé druhy léčivých přípravků) jsou sestaveny na základě základních pravidel návrhu. V závislosti na disciplíně, typu nemocnice a klasifikaci a metodách výuky může být recept napsán v různých formách.

V každém případě je latinská část charakterizována začátkem návštěvy lékaře u specialisty na farmaceutickém oddělení:

• Recept (vzít). Za slovem začíná seznam základních léků nebo jiných bylinných doplňků, které jsou označeny pouze velkým písmenem. Každý nástroj je napsán na samostatném řádku. Bezprostředně pod polem Recept musíte nechat prázdné pole, které bude sloužit jako údaj o ceně léčivého přípravku. V případě, že se název léku nevejde na jeden řádek, přenese se do dalšího - ponechá malý prostor od slova. Tímto způsobem je text zarovnán doleva, aniž by se dotkl sloupce pod Receptem.
• Za slovem recept může následovat nejen název léčivého přípravku, ale také formy aplikace, jejichž názvy jsou uvedeny výhradně v genitivu a v jednotném čísle. V tomto případě stojí za to věnovat zvláštní pozornost skutečnosti, že někdy mohou být dávkové formy použity v množném nebo rodičovském případě, jak naznačují některé rysy záznamů.
• Názvy léků jsou uvedeny pouze za slovem Recept, takže byste měli věnovat zvláštní pozornost absenci jakýchkoli chyb v názvech léků. Taková nuance může vést k předepisování více léků nebo k nedorozumění ze strany lékárníka.
• Za samotným názvem musí lékař uvést jeho přesné množství. Je třeba poznamenat, že dávky léků jsou zaznamenány pouze v desítkové soustavě. Pokud je předpis vydán pro tekuté látky, je uveden v kapkách, mililitrech nebo gramech.
• Je důležité, aby nebylo uvedeno samotné označení gramů, místo toho je v soustavě SI uveden desetinný zlomek a latinské označení. Pokud neexistují zlomky gramu, je nutně zapsáno „0“. Počet kapek je zapsán římskými číslicemi. Pokud jsou kapky uvedeny v jednotném čísle, je napsáno guttam I, a když například 5 kapek, guttas V. Některá antibiotická léčiva mohou být také psána ve formě jednotek účinku (AU).

V některých případech lékař nemusí uvést dávkování, aby si lékárník sám vybral formu látky. V tomto případě je nutné sepsat sousloví quantum satis, které v překladu znamená „tolik, kolik je potřeba“.

Pokud existuje několik léků a vejdou se do řady ve stejném množství, dávka musí být uvedena pouze za příjmením. V tomto případě je před digitální označení dávky umístěno slovo ana (stejně nebo stejně).

Zvláštní pozornost by měla být věnována skutečnosti, že všechny části receptu by měly být prováděny pouze v čitelné formě, aby se předešlo chybám a nepřesnostem. Extrakt v latině se současně vyznačuje používáním mezinárodních i komerčních názvů drog. Délka léčby není v receptu uvedena

Podrobné pokyny pro sestavení příkladu

Recepty v latině (jejichž farmakologie by měla co nejpřesněji a nejkomplexněji popsat všechny vlastnosti drogy), jak bylo uvedeno výše, začíná slovem Recept (vzít). V lékařské praxi se často používá zkratka „Rp:“ za účelem zjednodušení postupu předepisování léčiva.

Následující příklad je popsán na základě předpisu léku Paroxetin s účinnou látkou stejného jména - Paroxetinum. Takový vzorek vám umožní lépe porozumět tomu, jak přesně by měl být předpis napsán.

Latinské označení	Popis, nuance, doporučení
Pr:	Označuje, že lékárník podniká kroky k vydání předepsaného léku.
Pr: Tab.	V tomto případě je uvedena dávková forma předepsaného léku, počínaje velkým písmenem. Zde je lék popsán v jednotném čísle, v latině. Aby se zkrátila doba záznamu, používá se zkratka Tab. s plným latinským slovem Tabulettas.
Pr: Tab. "Paroxetinum"	Zde je uveden název použité drogy, který odpovídá pouze velkému písmenu a latině. Je také nutné sledovat jednotný a genitiv. Pokud existuje více částí nebo formulářů, jsou uvedeny na novém řádku. V případě Paroxetinu je název umístěn v uvozovkách, protože se jedná o obchodní název léčiva.
Pr: Tab. "Paroxetinum" 0,04	Zde je uvedeno dávkování léku. V případě, že je výrobek vyráběn pouze v jedné formě, nemusí to být uvedeno. Pokud existuje podrobný recept, je nutné zadat všechny dostupné kompozice.
Pr: Tab. „Paroxetinum“ 0,04 D.t.d. N 25	Poté musí být lékárníkovi sděleno, kolik léku by mělo být předepsáno. K tomu musí lékař zadat latinský výraz „Da tales dávky numero“, což je z ruštiny přeloženo jako „vydat určité množství“, načež se zadá číslo. V tomto případě lékař potřebuje 25 tablet Paroxetinu.
Pr: Tab. „Paroxetinum“ 0,04 D.t.d. N 25 v tab	Další označení v řádku Recipe je indikací formy vydání. Navzdory skutečnosti, že to bylo uvedeno na samém začátku, lékařská praxe počítá s potvrzením předpisu na konci. Kde je to možné, mohou být použity jiné formy "v kapslích" nebo "roztoky", kde první předpokládá dodání v kapslích a druhé jako roztok.
Pr: Tab. „Paroxetinum“ 0,04 D.t.d. N 25 v záložce S. Užívejte perorálně 2 tablety 3krát denně.	Poslední označení tvaru „S“ je přeloženo z latinského slova Signa jako „určený“. V tomto případě lékař uvádí, kolik a jakou metodou by měl být lék užíván. Toto pole je vyplněno výhradně v ruštině.

Vzhledem k tomu, že v lékařské praxi existuje široká škála forem léků, měli byste o nich vědět jak správně sestavit recept v případě suspenzí, tinktur, mastí a dalších odrůd:

• Čepice. Kapsle.
• Aer. Aerosoly.
• Supp. Čípky.
• Vývary.
• Extr. Rostlinné extrakty.
• Prášek.
• Sirup.
• Lektvar
• Roztok nebo ampule.
• Infusi herbae. Tinktury.
• Masti.
• Dražé.
• Tráva.
• Tekutý základ.
• Vložit.

V případě, že lék musí být uvolněn několikrát, lékař použije označení Repetaur, což znamená „opakujte znovu“. Tato fráze je použita v horní části formuláře pro recept.

Pokud je potřeba naléhavého nebo okamžitého výdeje léčivé látky, musí lékař v horní části formuláře uvést frázi „cito“, což v překladu znamená „naléhavé“.

Doporučení

Abyste správně sestavili recepty a vyhnuli se hrubým chybám, potřebujete vědět o základních pojmech a klasifikaci nejpopulárnějších lékových forem. Měli byste také pochopit, jaké jsou zásady pro navrhování formulářů na předpis a předpisů.

Kromě toho je obzvláště důležité si pamatovat obecně přijímané zkratky, které se nejčastěji používají ve většině typů směrů receptů. Měli byste být také schopni analyzovat a rozlišovat mezi určitými koncepty receptů na kufr, oficiálními a předpisovými recepty.

Je obzvláště důležité rozlišovat mezi měkkými a tvrdými formami uvolnění, vědět, co určité látku, a také být schopen rozeznat lékové formy v případě předepisování vodných roztoků, injekcí nebo emulze. Je nutné správně a jasně zdůvodnit vlastní výběr té či oné formy.

Zkušený lékař by měl být schopen správně vypočítat jednu dávku určitého léčiva a být schopen předepisovat, analyzovat pevné, měkké nebo tekuté formy.

Nejhrubší a nejběžnější chybou je případ, kdy ošetřující lékař výrazně překročí přípustný objem léčiva za účelem vypuštění pomocí jednoho předpisového formuláře. Aby se tomu zabránilo, je nutné přesně uvést nejen množství látky, ale také si poznamenat opakované nebo jednorázové použití receptu.

Pokud je terapeutický kurz charakterizován určitými rysy přijetí, včetně vypuštění narkotika nebo psychotropní léky, lékař musí dát razítko a do formuláře zadat frázi jako „Pro zvláštní účely“. Stejné pravidlo platí pro platnost předpisu delší než 2 měsíce.

Při předepisování léku je přísně zakázáno překračovat uvedený počet léků skupin II a III, které podléhají kvantitativnímu nebo věcnému účetnictví. Toto pravidlo lze porušit pouze ve výjimečných nebo naléhavých případech.

Při psaní receptů v latině ve farmakologii nejsou povoleny různé zkratky, které nespadají pod oficiálně přijatý seznam. Tato chyba je typická pro nezkušené lékaře, kteří mohou zkracovat názvy léků nebo jednotlivých látek. Názvy léčiv jsou psány kompletně, latinsky a zkráceny jsou pouze druhy a formy.

Nesprávně napsaný recept v latině může způsobit řadu nesrovnalostí mezi lékařem a specialistou v oboru farmakologie, který předepisuje určité léky. Navíc taková nuance může pacientovi velmi poškodit, což bude mít za následek různé zhoršení a komplikace zdraví.

Video o přípravě receptů v latině

Recepty v latině: